,,Jsou dva způsoby, jak si oddechnout od bídy života - hudba a kočky.´´ (Albert Schweitzer)

Když se nedaří...

15. července 2018 v 13:53 | Janet |  Téma týdne
Skvělé téma týdne. Přesně vyšité pro mě. Mně se doslova a do písmene nedaří už od ledna. Tohle doopravdy není stěžování, to je bohužel holá realita... Jestli se mi něco povedlo za těch sedm měsíců, tak o tom doopravdy nemám tušení. Všechno se nějak sype. Kočeny jsou pořád nějak nemocný a něco s nimi pořád řeším. Kocourek, kterého jsem chodila s mamkou krmit ven se už asi tak měsíc neobjevil, takže už počítám s tím nejhorším. Naše nejstarší kočka má nádor a je čím dál hubenější. Mamka teď byla taky nemocná. V práci to stojí úplně za velký ho.no. A to celkově jak s prací, tak hlavně ti lidi. Přítel se se mnou rozešel den před mojema narozeninama. Ano mám je dnes, fakt skvělé narozeniny... Happy Birthday, pi.o... (ech, omluvte moje výrazy...)
Jsem už ze všeho tak moc vyřízená... Nic mě nebaví. Nic se mi nedaří. Docela by mě zajímalo, jestli se to štěstí ještě tento rok na mě usměje. Vím, že bych se měla snažit na to věřit, ale nějak mi to už nejde. A to jsem se o to tak snažila... Končím se snahou, asi končím úplně se vším...

 

Poslední dobou jsem v koncích...

27. června 2018 v 20:27 | Janet |  Deník
Nejsem si doopravdy jistá jestli jenom poslední dobou. Jestli to náhodou není už od ledna...
Už jsou to zase dva měsíce, co jsem neměla sílu sem napsat ani článek. Upřímně ji nemám ani dnes, ale má potřeba vypsání je velká. Mám pocit, že od ledna se všechno neskutečně sere. A to jsem dokonce i já, tak zarytý pesimista, veřila, že tento rok bude přeci jen lepší. Leda velký houby... Začínám se zase poddávat depresivním myšlenkám, vůbec nic mě nebaví a na nic nemám náladu. Nejraději bych celé dny prospala a nevylezla z postele.
Dnes jsem měla v práci dovolenou a šla si udělat nový tetování, tak aspoň to mi zvedlo docela náladu. Je to sice jenom náramek na ruce, ale líbí se mi a jsem spokojená, což je v mé depresivní náladě pro mě důležitý. Až se mi to zahojí tak ukážu fotku. Ani to minulý jsem sem nedala, tak pak přidám obě najednou.
Byl by na mě teď zajímavý pohled. Sedím u stolu, každou chvilku se zaseknu a čučím na monitor jak debil. Nějak nevím s čím se vlastně mám svěřovat první a jestli vůbec s něčím. Mám úplně vyplý mozek. Často mi teď vypovídá službu. Ano, tímto se snažím omluvit i případné chyby v textu. :D
Jak jsem psala v předminulém článku, že jsem se rozešla s přítelem, tak jsme se cca před 2měsíci dali zase dohromady. Teď se to skvěle pokazilo, tak to vypadá, že se náš vztah blíží k opravdovému konci. Nějak sama nevím, jestli takový vztah má cenu. Nechám tomu volnej průběh a uvidím. Dokonce ani já, která vše řeším, nemám sílu už ani na to...
Moje nejstarší kočena má podle výsledků krve nádor, což mě taky dost vzalo. Je to zase takový to, kdy člověk neví kdy bude konec, ale ví, že to může přijít brzy. Tento pocit nenávidím. V práci mě to taky vůbec nebaví. Aspoň že od 30.7. máme celozávodní dovolenou dva týdny. Doufám, že si aspoň odpočinu a dám se do kupy. Jsem tak ze všeho unavená... Raději už dnes končím s vypisováním problémů, protože by to bylo asi na hodně dlouho. Tak se zatím mějte, já se snad brzy ozvu,

Aspoň ta hudba dokáže člověku zlepšit náladu:


Princové už došli...

1. května 2018 v 13:07 | Janet |  Téma týdne
Myslím, že nadpis článku by mohl hovořit za vše a ani už by nebyla potřeba psát něco víc. Dobře, asi to teď já vidím moc pesimisticky. Netvrdím ovšem, že nejsou ženy, které jsou se svým přítelem/manželem natolik spokojené, že vlastně pro ně to jsou jejich princové. Já už na prince na bílém koni přestala věřit dávno. A neustále se přesvědčuji o tom, že už ani nejsou. Někdy mám pocit, že my hodný holky doslova přitahujeme chlapy na nic. Třeba někde i na mě čeká nějaký normální chlap, který mě bude mít doopravdy rád a budu pro něj důležitá, ale je už těžké po tolika zklamáních něčemu takovému věřit. Od svých 16 do 18let jsem byla s ožralou a nemám tento ,,vztah´´ani sílu nějak komentovat. Poté jsem si pokaždé našla nějakého sobce či egoistu, který si na mě udělal čas jen vždy, kdy se to hodilo jemu. No možná jeden jediný kluk, kterého jsem měla nebyl takový. Spíš by mě asi zajímalo čím to je, že dnešní kluci se zajímají jen o sebe, svoje koníčky, sex či chlast. Samozřejmě vím, spousta holek je taky takových.To už se vážně nenosí v dnešní době ta pravá láska? To už vážně jsou muži natolik egoističtí, že pro ně čas strávený s jejich přítelkyní nic neznamená?
Dnešní doba je zvrácená. Lidi jsou k sobě navzájem čím dál více hnusnější. Neumíme si vážit jeden druhého.
Na prince s bílým koněm asi už nikdy neuvěřím. Přesto, tam někde v hloubi duše, doufám, že objevím někoho kdo se pro mě tím princem aspoň trochu stane...

 


No jo no...

22. dubna 2018 v 13:11 | Janet |  Deník
Více avatarů ke staženíMám problém jak mám zase začít psát. Tak dlouho jsem tu zase nebyla. Ostatně jako vždy, jsem nedodržela co jsem měla v plánu... :/ Asi je to už pro mě tak nějak typické...
Od ledna toho zase bylo nějak moc. Měla jsem snad i nějakou zimní depku, protože jsem byla skoro pořád bez nálady, protivná a unavená. No, ono ne že by se to nějak moc změnilo. :D Přece jen to lepší počasí má i na mou náladu trochu vliv a mám ji o něco lepší.
V lednu jsem skoro celej měsíc marodila a upřímně? Zopakovala bych si to teď klidně znovu... Jsem zase nějak psychicky rozhozená. Z práce bych kolikrát nejradši utekla i během pracovní doby, tak moc mě to tam sere... Ani ne ta práce samotná, spíš lidi kolem. S přítelem už cca měsíc nejsem, škoda slov. Ani nějak nemám sílu o tom něco psát. Alespoň jsem se zase poučila... Hlavní věc je ta, že už 100% vím, že je velká chyba začínat si něco s někým koho potom vídáte v práci. No další rada do života aspoň...
Zapojila jsem se do 21denní nestěžovací výzvy, ale s mou povahou nevím jestli vůbec někdy 21dnů dosáhnu. :D Koupila jsem si knihu i náramek Svět bez stížností od Willa Bowena. Knihu už jsem zdárně přečetla a to velmi rychle, protože je doopravdy chytlavá a zároveň motivující. Je pravda, že jsem si uvědomila na jaké blbosti si ve skutečnosti stěžuji a co jsou vážné problémy. A že je spousta věcí, které já prostě neovlivním a lidi bohužel také nezměním, i kdybych se snad snažila sebevíc. Doufám, že mě i tahle výzva víc nakopne, abych byla pozitivnější, protože jsem strašný pesimista. :) Knihu doporučuji i Vám ostatním, kteří by jste chtěli změnit svou povahu a míň si stěžovat. Věřím tomu, že za mou únavu může především to, že se tak často nervuji a rozčiluji, i přesto, že je to zbytečné. Musím vážně změnit pohled na svět a lidi. A především se zaměřit na sebe a svoje štěstí. Zní to egocentricky? Možná i je. Ale byla jsem zvyklá pořád se někomu přizpůsobovat a šťastná jsem nebyla. A proto jsem se rozhodla, že jsem to hlavně já pro koho musím něco udělat...
Po dlouhé době jsem se vypsala a je mi líp. Měla bych to vážně začít praktikovat pravidelněji a ne jednou za čtyři měsíce. :D Taky bych ráda napsala nějaké recenze na knihy co jsem už tento rok přečetla, tak snad to dodržím. A jak se máte Vy? Působí i na Vás nějak to lepší počasí? Zase se ozvu, Vaše



Knižní výzva 2018

2. ledna 2018 v 21:21 | Janet |  Deník
Spousta blogů se zúčastňuje knižní výzvy, kterou pořádá Ells a já se rozhodla letos zúčastnit taky. Jako první cíl jsem si dala 40 knih a uvidím jestli stihnu letos víc nebo ne. Stejně trávím spoustu času doma, tak se aspoň zabavím. Čtení miluji a vždy se ráda vžiji do děje knihy. Je to pro mě útěk z kruté reality. Rozhodla jsem se, že budu dávat i recenze o knihách, které přečtu. Postupně do tohoto článku budu zapisovat knihy, které jsem četla, abych měla přehled. Tak snad mi to dobře půjde a splním aspoň těch 40 knih. Držte mi prosím palce. :)

1. Psí poslání - W.Bruce Cameron
2. Invaze z galaxie - Robin Cook
3. Svět bez stížností - Will Bowen
4. Záhadná zmizení - Phillip Margolin, Ami Margolin Rome
5. Děti, které přežily Mengeleho - Eva Mozesová Korová, Lisa Rojanyová Buccieriová
6. Chlapec na dřevěné bedně - Leon Leyson



Nemám sílu na nic...

1. ledna 2018 v 19:02 | Janet |  Deník
Mrzí mě, že jsem zase nesplnila co jsem psala. Chtěla jsem Vám popřát hezkého Silvestra a do nového roku včera, ale neměla jsem sílu. Někdy mám pocit, že si život se mnou hraje jako s hračkou. :/ Přeji Vám aspoň dnes všechno jen to nejlepší do nového roku, hlavně hodně zdraví, štěstí, peněz, lásky a síly.
Řeším nějaké problémy a jsem psychicky úplně na dně. Upřímně i psát na klávesnici mi dnes dělá problém. A ta představa, že je po volnu a zítra musím zase do té zas.ané práce mi taky vůbec nepomáhá. A k tomu zase uvidím ty jejich blbý ksichty tam. Jak já to tam nemám ráda...
Jsem ze svojeho života tak unavená a znechucená, že to už víc snad ani není možný. Proč do háje nemám tak pevnou vůli, abych konečně spáchala sebevraždu! Sere mě to, že neumím mít sílu na to, abych to konečně udělala. Jediný co mě od toho pořád drží jsou kočeny a rodiče. Až je mít nebudu, tak už to bude snadné udělat...
Vím, že jsem strašně pesimistická a nový rok teprve začal, ale vážně nemám žádnou hezkou vidinu...
No raději končím, snad se máte dobře aspoň Vy, mějte se hezky a užívejte nového roku i za mě, Vaše



Vánoční svátky

29. prosince 2017 v 21:01 | Janet |  Deník
Znáte ten pocit, že se Vám něco pokazí zrovna, když to nejmíň potřebujete? Ano? No já taky a velmi dobře. Jako každý rok se v naší rodině něco musí pokazit před nastávajícím novým rokem. Ať už je to jen nějaká věc, či něco horšího. No a tento rok se mi pokazil monitor. Tak jsem se těšila, že o volnu budu mít čas psát na blog, utřídím si fotografie v pc, zahraju si hry a ono prd. Objednala jsem si tedy nový monitor a včera mi přišel. Asi už z toho co jsem měla v plánu udělat moc nestihnu, ale nevadí. Na jednu stranu jsem i ráda. Věnovala jsem se alespoň jiným věcem, sledovala jsem pohádky a filmy v televizi a věnovala jsem se kočenám. Přece jen na pc budu mít během roku spoustu času a vánoční svátky jsou jen jednou za rok, takže není na škodu se věnovat rodině.
Vánoční svátky prožívám velmi klidně a odpočinkově. Potřebuji nabrat síly do práce, protože si nejsem jinak moc jistá jestli tam vůbec dojdu. No upřímně to si nejsem jistá ani tak. :D Jak jsem již psala, sleduji pohádky a filmy, což mě začalo i bavit. :D Také mám konečně čas číst knihy, které mám v plánu si přečíst už dlouho. Jen mě štve, že to volno tak rychle utíká. Potřebovala bych ještě aspoň jeden týden. Na Vánoce jsem dostala od rodičů dva drahé parfémy, nějakou kosmetiku, knihu a čtyři trika. Od přítele jsem dostala šál, přívěšek kočičky, zimní legíny - černé s bílými hvězdičkami, ty mi udělaly radost :D - a delší tyrkysové triko s černou kočičkou. V létě by se dalo klidně použít jako šaty. :) Měla jsem ze všech dárků radost.
Občas mě zamrzí, že nemám pořádné kamarády a kamarádky, se kterými bych mohla trávit svůj čas. Jsem zvyklá trávit čas sama, nebo být s kočenami, ale občas to člověku prostě přijde na mysl. Viděla jsem se teď o volnu jen s jednou kamarádkou. Mrzí mě to spíš i proto, že můj přítel je pro mě moc společenský a často se vídá s kamarády, takže já si tak trochu někdy přijdu na vedlejší koleji. Bohužel já prostě společenská nejsem a přetvařovat se prostě taky nechci. I kvůli tomuhle se k sobě nehodíme a hodně teď nad naším vztahem přemýšlím. Nejsem si moc jistá, jestli v něm chci pokračovat, když vím, že jsme oba odlišní až moc. Netvrdím, že mě to mrzet nebude, když to ukončím. Samozřejmě, bude. Jenomže já si představuji asi někoho jiného pro vztah. :/ Ach jo. Proč nemůže být vše jednodušší...
A jak si užíváte volna a svátků Vy? A těšíte se na Silvestr a nový rok? Já budu na Silvestr doma. Trochu mě mrzí, že nebudu s přítelem, ale jsem zvyklá být doma s rodiči, takže mi to zase tolik nevadí. (Myslím, že lžu sama sobě. :/) A na nový rok se moc netěším. Mám obavy z toho jaký bude. Snad lepší než ten minulý.
Rozhodně se ještě do Silvestra ozvu, tak zatím Vaše


Postrádám tu pravou vánoční náladu...

17. prosince 2017 v 17:18 | Janet |  Deník
Více avatarů ke staženíVánoce už jsou za dveřmi, ale já nějak postrádám tu pravou vánoční náladu. Jediné na co se těším je týdenní volno. Upřímně, mohlo být aspoň delší. :/ Ten týden uteče jako voda a zase se bude muset do práce. Nemám z toho vůbec radost, protože pak až do Velikonoc žádný svátek není. Už z té představy, že budu muset pořád tvrdnout v práci je mi šoufl. :(
Nějak jsem myslela, že bude aspoň na Vánoce sníh, ale zatím to tak vůbec nevypadá. Možná i to mi tu vánoční náladu narušuje. No vidím to tak, že mi nezbývá, než si ji nějak navodit sama. Ještěže na spoustě blogů jsou teď různé nápady, tak je vyzkouším.
Tento týden to bylo v práci doslova na posr.ní. Samozřejmě, že se všichni můžou před koncem roku posr.t a je práce až nad hlavu. Nejraději bych měla v pátek už volno, ale vážně si nejsem jistá, jestli mi to klapne. No uvidí se. Ale je fakt, že vždy když byla potřeba, tak jsem byla v práci já, takže bych si to páteční volno zasloužila.
V sobotu jsem byla s mamkou v Přerově na nákupech. Bylo to moc fajn. Nakoupila jsem si nějakou tu kosmetiku, rifle,naušnice s vločkami a sukni. Vyhlídla jsem si krásnou koženou bundu, která byla ze dvou tisíc slevněná na 1400,-. Přemýšlím, jestli si ji nepojedu koupit, i když ta cena je trochu nad můj limit. :D
Napečeno už doma docela máme. Ještě budeme dělat cukroví plněné krémem, ale to spíš až před Vánoci, aby nám to vydrželo. Chystáme se ještě na košíčky, úlky, kokosky a věnečky. Chtěla bych si letos udělat i domácí čokoládu, tak snad mi vyjde čas. Zítra mám v plánu konečně nazdobit perníčky, už si to slibuji týden. :D Ono to pečení, když se kolem vás motají kočky, není žádná sranda. Pořád čekají kdy vám co upadne, aby to mohli zblajznout, či aby si mohli udělat pelíšek z plechu. :D Další sranda bude vánoční stromeček a světýlka na něm. Asi budeme muset hodně popřemýšlet, jestli to má vůbec cenu stromeček dávat. Máme každý rok umělej kvůli kočenám, ale vydrží nám asi tak dva dny a pak ho raději schováme. :D A světýlka jsou kapitola sama pro sebe. Angie, jedna z našich mladších kočen velmi ráda překousává dráty a i minulý rok se jí jedny světýlka povedlo rozkousat. Nepomáhá ani nadávání ani když ji pleskneme, svině jedna. Musíme si začít dělat zásoby světýlek. :D
Pravda je, že teď jak jsem se trochu o těch Vánocích rozepsala, tak jsem tu vánoční náladu i trochu měla. :D Hlavně jsem ráda, že letos mám už dlouho nakoupené vánoční dárky a nemusela jsem nic vymýšlet na poslední chvilku.
A co vy? Máte už všechny dárky? A převládá u vás už vánoční nálada?
S pozdravem,

Nemám ráda tak pomalé songy, ale ta horská krajina je tam nádherná a i to jeho vyjádření citů k přítelkyni je krásné:

Vzpomínky ze základní školy

26. listopadu 2017 v 11:39 | Janet |  Téma týdne
Více avatarů ke staženíMé vzpomínky na základní školu jsou hezké jen do šesté třídy, tedy první stupeň byl fajn. Měla jsem zde skvělou kámošku, se kterou jsem chodila i do školky. Bylo ihned jasné už první den školy s kým budu sedět. Nejlepší byl ten kornout co jsme ten den dostali. :D Pamatuji si, že jsme pravidelně po škole udělali rychle úkoly a zmizli ven. :D Na tyto časy ráda vzpomínám. Kamarádka se ale na konci páté třídy odstěhovala do jižních Čech, naše kamarádství už nebylo tak pevné a já jsem přišla o nejlepší kamarádku...
Na druhý stupeň bych nejraději zapomněla. Spojili jsme se s druhou třídou a začali se tvořit různé skupinky. Jelikož já vždy byla ta šedá,hodná a tichá myška, zkamarádila jsem se se spolužačkou, která byla trnem v oku ostatním. Nebyla totiž podle jejich představ - nosila brýle,měla ráda zvířata a byla při těle. Tudíž i já byla za tu špatnou a stala se terčem velkého posměchu. Postupem času, hlavně určité holky, obrátili svou pozornost především na mě. Věděly moc dobře, že já se bránit jejich slovům nebudu. Samozřejmě, že i celá třída se najednou obrátí proti vám. Neustálé urážení typu: ,,Smrdíš!´´ ,,Jsi štětka!´´ ,,Jsi tlustá!´´ a spousty dalších narážek bylo na denním pořádku. Upřímně jsme se snažili s kamarádkou těchto keců nevšímat, ale když je vám 12 let, berete si to osobně, i kdyby jste nechtěli. Těžko potom někomu vysvětlujete, že ráno na sebe nalejete skoro celý flakon parfému, aby neměli zase hloupé kecy. Že na slovo co vůbec štětka znamená, se musíte zeptat mamky, protože znáte jen štětku na malování a nikdy jste s žádným klukem ani nechodili. Že vaše váha není ani 45kg a je pro vás těžké jíst, když jste neustále ve stresu. Když si zpětně uvědomím, tak nadávky, že jsem tlustá říkaly jen ty holky, které měli asi tak o pět kilo víc. :D Nyní mi to přijde spíš vtipné a dokázala bych se jim vysmát do ksichtu, škoda jen, že jsem to neuměla tenkrát...
Mou jedinou oporou, že jsem si to v tu dobu nešla hodit, byla moje kočena Murťulka. Byla v tu dobu malé koťátko, které jsme našli na zahrádce a já veškerou pozornost věnovala jí. Naštěstí jsem měla i oporu v rodičích. Je pravda, že jsem byla hodně uzavřená a většinu času jsem trávila doma na počítači, u knížek a s Murťulkou. Měla jsem maximálně dvě kamarádky, se kterými jsem občas šla ven. Murťulka mi vlastně zachránila život a já se zařekla, už tenkrát jako malá, že se o ni postarám až do jejího posledního dne. Dnes jí je 11let a je stále tak hravá a živá jako koťátko.
Nerada na tyhle časy základní školy vzpomínám. Bohužel jsem si i na střední škole prožila něco podobného. Těžko se mi o tom i píše. Snažím se je z hlavy co nejvíce vytěsnit, i když vím, že to nejde. Je to prostě mojí součástí. Ta nedůvěřivost k lidem a uzavřenost mi zůstala a myslím si, že ve mně už navždy zůstane...

Song od Rise Against o sebevraždě, šikaně, hodně dobře to vystihuje...

Make it stop
Let this end
All these years pushed to the ledge
But proud I stand
Of who I am
I plan to go on living...

Kreslím 02

23. listopadu 2017 v 19:02 | Janet |  Fotím, tvořím, kreslím
Přidávám mé další ,,kreslící výtvory.´´ Docela mě mrzí, že poslední dobou nemám náladu ani čas kreslit něco dalšího. Jsem nějaká vyřízená. Doufám, že mě brzy ta únava přejde, protože už mi to přijde chvilkama i divné.

Prvním obrázkem je oko. Bavilo mě jej kreslit a snad nevypadá úplně nejhůř. :D

Více v C.Č.

Kam dál