,,Jsou dva způsoby, jak si oddechnout od bídy života - hudba a kočky.´´ (Albert Schweitzer)

Dovolená 24.7.-6.8.

20. srpna 2017 v 16:56 | Janet |  Deník
V minulém článku jsem psala, že napíši článek o mé dvoutýdenní celozávodní dovolené. A je to tu. Počasí se nám naštěstí docela vydařilo oba dva týdny, takže jsem byla aspoň s tím spokojená.

Více v C.Č.
 

A je po dovolené...

12. srpna 2017 v 17:14 | Janet |  Deník
Týden už zase tvrdnu v práci. Dva týdny dovolené utekly jako voda a já mám pocit, že jsem ani žádnou neměla. Za ten týden práce jsem úplně vyšťavená a potřebovala bych další volno. Zjistila jsem, že nemám na nic náladu od té doby co jsem se vrátila do té ,,pakárny´´. Vážně nevím jestli mi ta práce za ty nervy stojí. Bohužel musí, protože peníze potřebuji a hlavně ty mé kočeny toho potřebují spoustu.
Měla bych možná možnost přejít na druhou dílnu, kde bych byla lépe placená, ale honí se mi hlavou důvody proč bych tam nechtěla a jestli bych tam tu práci vůbec zvládala. Ta větší mzda je to jediné co by mě tam doopravdy donutilo. Musím první zjistit co to bude obnášet a ještě si to promyslet. Někdy si říkám, proč život nemůže být aspoň o trochu jednodušší. Jsem ten typ člověka co se nerad vrhá do nových věcí a nerad rozhoduje, takže vážně teď nevím co budu dělat a jak se znám, tak se rozhodnu špatně, ať už to bude ta varianta, že zůstanu kde jsem a budu stále nadávat na málo peněz, anebo ta, že půjdu zkusit něco nového za lepší platové ohodnocení. Nevěřila bych jak mi tohle bude vrtat v hlavě, ale nemůžu to od včerejška z tama vyhnat a pořád nad tím dumám.
Co jsem prováděla o dovolené napíši v jiném článku, aspoň na chvilku přestanu přemýšlet nad prací a vrátím se k tomu sladkému lenošení. :D Mám v plánu napsat i o včerejším výletu do Roštína na Slavnosti piva Kamínka, bylo to tam fajn, i když jsme z tama odjeli dříve kvůli tomu dešti.
S přítelem jsme si teď přes dovolenou ty dva týdny rozuměli a viděli se docela často,takže to bylo fajn. Jsem zvědavá jak to bude teď, protože přes práci na sebe moc času nemáme a tak celkově se asi uvidíme málo. Holt si to asi nesmím tak brát.
Vidím, že jsem se docela rozepsala, tak už prozatím končím a napíši něco z té dovolené. Mějte se, užívejte zbytku léta a někteří prázdnin, s pozdravem



Fazolka - za duhovým mostem

16. července 2017 v 11:38 | Janet |  Mé kočeny
Fazolku jsme si domů vzali jako cca 4 roky starou kočičku. Bylo to v roce 2010. Měli jsme původně v plánu si ji vzít už jako malé koťátko, kdy jsme ji viděli s rozbitým čumáčkem. Jenomže byla velice plachá a nedalo se k ní přiblížit. V tu dobu jsme ještě ani neměli zkušenosti s odchytem divokých koček. Mamka chodila večer krmit venkovní kočky pravidelně s paní, která je u zahrádek krmila. Fazolka začala časem chodit blíž a tak se odchytila na kastraci a pustila se zpět do lokality. Mamce jí bylo ale líto, protože měla ze zimy omrzlá ouška a Fazolka si pomalu začala zvykat.
Jednoho dne, když jsem přišla ze školy domů, tak už byla Fazolka u nás. Zkontroloval ji veterinář a už jsme si ji nechali.
Přestože byla Fazolka samotářka, zvykla si i na naše další kočky. Stejně jako každá naše kočka se i ona zapsala svým osobitým chováním do našich srdcí.
Fazolka byla svéhlavá, především co se týkalo vymáhání si lidské společnosti. Když jsme ji hladili a přestali jsme, vždy začala packou do nás strkat, že chce ještě, že to bylo málo. Ráda se mazlila i hlavou o naši hlavu. Pokaždé, jakmile zahlédla, že se mazlíme a věnujeme pozornost ostatním kočkám, přiběhla a dožadovala se o pohlazení také.
S kočky, která byla velmi plachá a nenechala na sebe byť jen šáhnout, se stal velký mazel a hlavně žárlivá dáma.
Večer často vzala do tlamičky nějakou svou hračku, například polštářek s kozlíkem lékařským, chodila po bytě a mňoukala. Z venku,když ještě nebyla vykastrovaná, byla takto zvyklá přenášet koťátka.
Mnohokrát jsme viděli, že jí chtěli na zahrádkách ublížit, že tam prostě kočky nechtěli a dělali vše pro to, aby z tama zmizely. Jedním z mnoha případů bylo, když na kočky poštvali psy. Myslím, doufám, že se u nás měla lépe, než venku.
15.6. 2017 jsme museli nechat Fazolku uspat. Přišlo to velmi náhle. Tři dny předtím se začala při chůzi motat a chvilku špatně dýchala. U veterináře dostala injekci a zjistil, že má rychlý srdeční tep, takže to bude nemocné srdíčko. V ten den co jsme ji nechali večer uspat, se odpoledne dělal rentgen a levá strana srdíčka byla znatelně větší. V sedm večer začala špatně dýchat a dusila se, proto jsme se rozhodli ji už dál netrápit...
Fazolko, srdcíčko moje, snad tě tam nahoře už nic nebolí a hraješ si tam s Bělinkou a Kikinkem. Hlídejte prosím z nebíčka kočenky moje, ty vaše kamarády co jsou tady ještě se mnou. Mám Vás moc ráda a v ♥ budete navždy.



 


Zdravím! (skoro po roce)

9. července 2017 v 12:50 | Janet |  Deník
Zdravím!
Ano, jsem hrozná. Ano, neumím dodržet svá předsevzetí. Ano, přiznávám, úplně jsem se na blog vykašlala. Doslova. Doopravdy mě to hodně mrzí. Měla jsem s blogem tolik plánů a tolik vymyšlených článků. Jenže člověk míní, život mění.
Od minulého srpna bylo toho hodně, co se stalo. A od začátku tohoto roku se to všechno jen nějak sypalo. V práci je to pořád a stále na nic, absolutně mě to tam nebaví. Měla jsem pořád nemocné kočeny,takže to bylo kolikrát i denodenní lítání k veterináři. 15.června jsem jednu z mých čičin musela nechat uspat, protože měla špatné srdíčko. O ní napíši v jiném článku. Bylo toho prostě nějak moc. Doufám, že už se to uklidní. Jsem úplně vyřízená, hlavně psychicky. Těším se neskutečně na celozávodní dovolenou. Ještě dva týdny musím vydržet a dočkám se. Čtrnáct dní klidu od lidí z práce a práce celkově. Úžasné. Jinak se v mém životě toho moc nezměnilo. Nyní mám přítele,ale nejsme spolu dlouho. No vlastně jednou jsme už spolu tři měsíce chodili, ale rozešla jsem se s ním. Teď to spolu zkoušíme znovu, tak uvidíme. Nechci to zase nějak zakřiknout.
Snad se dokáži polepšit a aspoň, když budu mít chvilku volného času, tak se pokusím přidat článek. Neskutečně mě to štvě, že jsem se na blog tak vykašlala.
A co Vy? Jak se máte, jedete někam na dovolenou, či jste už byli? Velmi ráda budu, když mi napíšete, aspoň se budu mít čím inspirovat. Užívejte sluníčka a léta, já se zase (doufám, že brzo) ozvu, s pozdravem

Tolik se toho zase změnilo...

18. srpna 2016 v 17:51 | Janet |  Deník
Přes měsíc jsem tady nebyla. Ano, vím to a omlouvám se Vám. Vůbec jsem ale za tu dobu neměla čas, ani náladu. Stalo se toho tolik od té doby, co jsem napsala poslední článek. V práci je to vlastně pořád stejné, jen jsme poslední týden v červenci a první týden v srpnu měli celozávodní dovolenou, takže to jsem si konečně odpočinula. Byl to božský klid od práce, ale uteklo to neskutečně rychle. Ani jsem nestihla to, co jsem měla původně v plánu. Na pana R. jsem se tak nějak vyprdla, protože jsem zjistila, že o něj bych se snažila zbytečně. Jak jsme ale byli začátkem července s kamarádkama posedět v hospodě, tak jsem se seznámila s jedním fajn chlapem, říkejme mu pan H. a s ním jsem i začala chodit. Mám pocit, že jsme si sedli do noty hned od začátku, ale nechci to zakřiknout, takže - ťuk, ťuk. No ke konci dovči jsme pořádali s kámošema různé grilovačky, koupačky a s panem H. jsme byli i v zoo. Minulý víkend jsme s panem H. a dvěma kámoškama byli stanovat a grilovali jsme. Bylo to super. V sobotu jsem byla s kámoškama i na Překonání gravitace. Byla to fajn akce. No akorát jsem zmokla, takže mám nyní angínu a beru antibiotika. Ale stálo to za to. :D Naštěstí teď už je mi líp a zítra jdu zase normálně do práce. Teda doufám, že se mi to ještě nezhorší. Už bych byla velmi ráda zdravá.
Brzy se zase ozvu. Mějte se hezky a užívejte zbytku léta, Vaše







Už nikdy nepiju...

6. července 2016 v 14:58 | Janet |  Deník
Nadpis článku sice asi nebude pravdivý, ale alkohol teď chvilku nechci vidět. :D Raději...
V pondělí jsem ráno byla u doktorky, která naštěstí zastupuje mou doktorku, která je samozřejmě na dovolené. :D Někdy si říkám, proč jsem nešla dělat doktorku. Potom si ale vzpomenu na spoustu důvodů a už mě to zase přejde. Stehy mi ještě nechala, takže tam budu muset zítra a snad mi je konečně vytáhne. Uvidím.
V pondělí jsme jeli s kámoškou a kámošem na zábavu. Jakmile jsme měli trochu popitý, přijel tam ještě jeden kámoš. Ten mě vytáhnul i tancovat. Trošku se to zvrtlo a my se začali i líbat. :/ Což jsem teda nechtěla, ale zatím naštěstí dělá, že nic. Tak to třeba bude v pohodě. Nejsem si prostě jistá, jestli chci vztah anebo raději ne. Mám to v hlavě teď nějak domíchaný. A pan R. mě pravděpodobně stejně nechce, takže tak. Nehodlám to nějak hrotit, nechám všemu volný průběh. Někdy je to to nejlepší, co může člověk udělat.
Zjišťuji, že se nesmím opít, pak mě napadá cokoliv a jsem přecitlivělá. Kofola to jistí. :D
Mějte se a nepřežeňte to jako já.








To byl zase jednou týden...

2. července 2016 v 12:27 | Janet |  Deník
Tento týden by se dal pro mou osobu nazvat nebezpečný,či hektický. Začalo to již pondělkem. Od rána mě bolel zub- osmička. V práci byla od rána sice celkem pohoda, ale byla jsem tak velmi ,,šikovná,´´že jsem si rozřízla nohu. Takže se jelo na polikliniku na šití. Byla jsem obdařena dvěma stehy nad kolenem. Krásná modřina tomu samozřejmě nechybí. Naštěstí to nějak nebolelo, takže jsem se mohla vrátit zpět do práce. Štve mě akorát, že se nemůžu teď v těch horkách s tím koupat a při sportu musím taky opatrně. No nějak to vydržím, když už jsem přežila celý týden v práci. Aspoň, že se mi to dobře hojí. Netvrdím tedy, že stehy netahají a občas to i zabolí. Jenom teda nevím, kdo mi vytáhne stehy, protože chirurg, který mi to šil a i moje doktorka mají dovolenou. Budu muset shánět nějakýho doktora, který by mi to vytáhl. Fakt super. :/
V úterý jsem šla na kontrolu a zase do práce. Tento týden bylo i hodně práce, takže na nudění nebyl doopravdy čas. Ve středu jsem zaspala, ale i tak jsem to stihla normálně na šest. Spěchala jsem tak, jako nikdy. Myslela jsem že mi i ty stehy rupnou jak jsem pospíchala. :D Ještě k tomu jsem se v práci bouchla do stehů a viděla jsem v ten moment všechny andělíčky. :D
Do pátku už se to nějak dalo vydržet. Sice jsem za celý tento týden víc utahaná, než jindy. Zub mě bolí pořád, ale už míň, tak snad to přejde. Jsem tak ráda, že je víkend. Už od pondělka jsem se neskutečně těšila a dožila jsem se ho. :D Sice v pondělí jdeme normálně do práce, ale nějak mě to netrápí, když je úterý, středa svátek. Aspoň bude pracovní týden zkrácenej. :) V pondělí mám v plánu jít na nějakou akci, jenom ještě nevím kam, protože se toho pořádá hodně. No, uvidím.
Mějte se hezky a užívejte sluníčka, Vaše







Miky na balkoně:

Nechce se mi zítra do práce :/

26. června 2016 v 21:41 | Janet |  Deník
3Andy.pngZase máme zítra pondělí. Zase do práce. Zase brzo ráno vztávat. Doopravdy mě to už nebaví. Tak bych chtěla na svém životě něco změnit. Ani nevím pořádně co. Jsem už utahaná z toho věčného stereotypu. Do práce, z práce, do práce, z práce, víkend uteče jako voda a zase znovu.
Zase se k nám žene bouřka, anebo jenom déšť. Ne že by mi to vadilo, alespoň se osvěží vzduch. Kočeny byly dnes už lepší, nebylo jim takové horko. A já se pořád snažím dokopat, že půjdu běhat. Nějak se mi to nedaří. Musím se na sebe pořádně nas.at a potom určitě půjdu. Kolikrát jsem ale z práce tak utahaná, že si neumím představit, že půjdu ještě běhat.
Léto už máme tady, tak jsem po vzoru ostatních udělala letní design, alespoň mi to zlepší vždy náladu, když se na něj podívám. :) Mizím spát, ať se zítra ráno probudím. Mějte se, dobrou noc. :)

Kočeny na balkoně:

Skupina, do které jsem se zamilovala a songy od nich poslouchám doslova pořád - Three Days Grace:


Neskutečné horko :/

25. června 2016 v 11:24 | Janet |  Deník
Zdravím,
mám pocit, že čím více se blíží mé další narozeniny (mimochodem už 15.7.) uvědomuji si zase jak stárnu. Ano, zní to divně. Teprve mi bude 22let, ale stejně. Řekla bych, že mi čas tak nějak proplouvá mezi prsty. Tolik věcí bych si přála udělat a nemám na ně dostatek odvahy. Je mi jasné, že vše bohužel ovlivnit nemůžu. Museli by chtít i lidé kolem mě.
Je neskutečné horko, 36 stupňů je doopravdy přehnaných. Včera v práci jsem umírala. Netvrdím, že nemám ráda teplo. Mám, více než zimu, ale tohle. Člověk se škvaří zaživa. A co teprve ty moje kočeny. Jsou z toho horka špatné, ani některé z nich nechtějí moc žrát. Ráno a večer tráví celé na balkoně, protože potom už je takové horko, že bych je tam nepustila. A mně se osobně taky nic nechce. Je to únavné už jen dýchat. :D Nedá se ani nic pořádně podniknout, jedině jít někde k vodě. Měla jsem původně tolik plánů na víkend, ale všechny nakonec nějak nedopadly. Ani mi to nějak moc nevadí, protože to vedro je neúnosné.
S panem R. je to pořád nastejno. Nějak nevím co si mám o tom myslet. Na pracovním večírku jsme spolu tancovali a i jsem mu řekla, že se mi líbí. Zjišťuji ale, že chlapa člověk musí asi doopravdy kopnout do hlavy, aby pochopil. Myslím, že to i brzy udělám. :D
Tak užívejte sluníčka, ale nepřežeňte to s ním. :D Já se zase brzy ozvu. :)

Moje kočena Angie na balkoně:

Moje životní cíle a sny

13. června 2016 v 20:59 | Janet |  Deník
Každý znás máme nějaké životní cíle a sny. Rozhodla jsem se, že si své napíši do tohoto článku. Alespoň je budu mít na očích, kdykoliv budu chtít. A nebudu se moci vymlouvat, že jsem nějaký můj cíl zapomněla. Možná sem i postupně nějaké cíle přidám. Jako první jsem si napsala letošní cíle, ať je mám pořád před sebou :D. Budu ráda, když mi napíšete i Vy nějaké vaše životní cíle.
Více v C.Č.

Kam dál