,,Jsou dva způsoby, jak si oddechnout od bídy života - hudba a kočky.´´ (Albert Schweitzer)

Jak jsem se dostala ke kočkám...

1. května 2016 v 16:41 | Janet |  Mé kočeny
Má cesta ke kočkám, lépe řečeno k tomu, abych je začala mít ráda, nebyla jednoduchá. Jako malé dítě si mý rodiče sice vzali od babičky - tátové mámy - kočku, ale zkušenost byla s ní velmi špatná. Kočička vše ničila, škrábala, nebyla ochotná naučit se chodit na kočičí wc, byla vybíravá v žrádle a spoustu dalších věcí, takže jsme ji nakonec vrátili zpět k babičce.
Jako dítě, studující základní školu jsem měla tři morčata a poté jednoho osmáka degu. Jelikož umřeli pro mě velmi brzy (kolem dvou, tří let), chtěla jsem zvířátko, které se mnou bude sdílet život déle. A tak jsem začala uvažovat o pejskovi. Byl to vlastně můj velký sen. Rodiče jsem přemlouvala, ale ti říkali, že až trochu vyrostu. Já stále básnila a chtěla psa. Četla jsem si různé články o plemenech psů a přemýšlela, které by bylo nejlepší. Jenomže to jsem neměla tušení, že má představa se změní.
Mý rodiče měli pronajatou zahrádku v zahrádkářské kolonii, ale jelikož se tato zahrádkářská kolonie rušila, sháněli někde jinou. Podařilo se jim sehnat k pronájmu jinou zahrádku i s malou chatkou nedaleko našeho bydliště. Já jsem na ni samozřejmě také chodila. Zjistili jsme, že je zde toulavá černobílá kočička. Vždy jsme jí na misku dali něco na žrádlo a kočička si na to zvykla. Začali jsme jí říkat Ťapička.
Jednoho dne jsem šla s rodiči jako vždy na zahrádku. Všimli jsme si něčeho malého, co proběhlo u naší chatky a schovalo se to za dřevěnou bednu s nářadím. Jakmile to vykouklo, tak jsme zjistili, že je to malé mourovatobílé kotě. Ano, Ťapka si přivedla sem koťátko, jelikož věděla, že zde má potravu.
Postupem času se kotě osmělovalo a nechalo se hladit i pochovat. Koťátko jsem chodila pravidelně krmit. Ještě teď si pamatuji, jak mi poprvé spokojeně usnulo na klíně.
Jenomže začal podzim a hodně se ochladilo. Kotě hodně onemocnělo, bylo apatické, nechtělo žrát, teklo mu z očí i z nosu. A tak jsme s mamkou neváhali ani chvilku a jeli jsme k veterináři. Veterinář nám pověděl, že koťátko je kočička. Dostala antibiotika, kapky do očí i uší a pipetu na odčervnění a odblešení. Také nám řekl, že kotě musí být v teple. Nám nezbylo nic jiného než si kočičku vzít domů. Kočičku jsme vyléčili a mezitím jsme si na ni samozřejmě i zvykli. Od té doby jsem zahořela láskou ke kočkám a zjistila jsem jak úžasný a vznešený tvor kočka je.

Ťapička (bohužel už je také v kočičím nebíčku, ale měla úctyhodný věk):

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terez Terez | Web | 12. června 2016 v 21:36 | Reagovat

Ahoj, máš krásný blog.
Já si dnes založila blog na téma fit recepty a napsala tak dneska svůj první receptík pro vás. Máš- li aspoň trošku zájem, mrkni se :-P
Začátky jsou těžké a každý komentík pomůže k jejímu rozjetí.Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama