,,Jsou dva způsoby, jak si oddechnout od bídy života - hudba a kočky.´´ (Albert Schweitzer)

Listopad 2017

Vzpomínky ze základní školy

26. listopadu 2017 v 11:39 | Janet |  Téma týdne
Více avatarů ke staženíMé vzpomínky na základní školu jsou hezké jen do šesté třídy, tedy první stupeň byl fajn. Měla jsem zde skvělou kámošku, se kterou jsem chodila i do školky. Bylo ihned jasné už první den školy s kým budu sedět. Nejlepší byl ten kornout co jsme ten den dostali. :D Pamatuji si, že jsme pravidelně po škole udělali rychle úkoly a zmizli ven. :D Na tyto časy ráda vzpomínám. Kamarádka se ale na konci páté třídy odstěhovala do jižních Čech, naše kamarádství už nebylo tak pevné a já jsem přišla o nejlepší kamarádku...
Na druhý stupeň bych nejraději zapomněla. Spojili jsme se s druhou třídou a začali se tvořit různé skupinky. Jelikož já vždy byla ta šedá,hodná a tichá myška, zkamarádila jsem se se spolužačkou, která byla trnem v oku ostatním. Nebyla totiž podle jejich představ - nosila brýle,měla ráda zvířata a byla při těle. Tudíž i já byla za tu špatnou a stala se terčem velkého posměchu. Postupem času, hlavně určité holky, obrátili svou pozornost především na mě. Věděly moc dobře, že já se bránit jejich slovům nebudu. Samozřejmě, že i celá třída se najednou obrátí proti vám. Neustálé urážení typu: ,,Smrdíš!´´ ,,Jsi štětka!´´ ,,Jsi tlustá!´´ a spousty dalších narážek bylo na denním pořádku. Upřímně jsme se snažili s kamarádkou těchto keců nevšímat, ale když je vám 12 let, berete si to osobně, i kdyby jste nechtěli. Těžko potom někomu vysvětlujete, že ráno na sebe nalejete skoro celý flakon parfému, aby neměli zase hloupé kecy. Že na slovo co vůbec štětka znamená, se musíte zeptat mamky, protože znáte jen štětku na malování a nikdy jste s žádným klukem ani nechodili. Že vaše váha není ani 45kg a je pro vás těžké jíst, když jste neustále ve stresu. Když si zpětně uvědomím, tak nadávky, že jsem tlustá říkaly jen ty holky, které měli asi tak o pět kilo víc. :D Nyní mi to přijde spíš vtipné a dokázala bych se jim vysmát do ksichtu, škoda jen, že jsem to neuměla tenkrát...
Mou jedinou oporou, že jsem si to v tu dobu nešla hodit, byla moje kočena Murťulka. Byla v tu dobu malé koťátko, které jsme našli na zahrádce a já veškerou pozornost věnovala jí. Naštěstí jsem měla i oporu v rodičích. Je pravda, že jsem byla hodně uzavřená a většinu času jsem trávila doma na počítači, u knížek a s Murťulkou. Měla jsem maximálně dvě kamarádky, se kterými jsem občas šla ven. Murťulka mi vlastně zachránila život a já se zařekla, už tenkrát jako malá, že se o ni postarám až do jejího posledního dne. Dnes jí je 11let a je stále tak hravá a živá jako koťátko.
Nerada na tyhle časy základní školy vzpomínám. Bohužel jsem si i na střední škole prožila něco podobného. Těžko se mi o tom i píše. Snažím se je z hlavy co nejvíce vytěsnit, i když vím, že to nejde. Je to prostě mojí součástí. Ta nedůvěřivost k lidem a uzavřenost mi zůstala a myslím si, že ve mně už navždy zůstane...

Song od Rise Against o sebevraždě, šikaně, hodně dobře to vystihuje...

Make it stop
Let this end
All these years pushed to the ledge
But proud I stand
Of who I am
I plan to go on living...

Kreslím 02

23. listopadu 2017 v 19:02 | Janet |  Fotím, tvořím, kreslím
Přidávám mé další ,,kreslící výtvory.´´ Docela mě mrzí, že poslední dobou nemám náladu ani čas kreslit něco dalšího. Jsem nějaká vyřízená. Doufám, že mě brzy ta únava přejde, protože už mi to přijde chvilkama i divné.

Prvním obrázkem je oko. Bavilo mě jej kreslit a snad nevypadá úplně nejhůř. :D

Více v C.Č.

Nesnáším úterky...

21. listopadu 2017 v 21:39 | Janet |  Deník
Více avatarů ke staženíNemůžu říct, že by dnešní den nebyl náročnej. Jsem fyzicky i psychicky vyřízená a potřebovala bych už víc jak jeden týden volna. Zjišťuji, že už to vážně nedávám. Nemám žádnou motivaci k žití, nic mě nebaví, jsem neustále unavená a bez nálady. Jestli zvládnu do pátku přežít v práci, tak se budu doopravdy divit. Někdy mě překvapuje jak moc je moje tělo silné, že jsem se ještě úplně nesesypala...
Už od rána bylo všechno na nic,škoda slov. Navíc jsem si zmrzačila kotník o pos.anej vozík s pilkama v práci a až teď, postupem času cítím, že to hodně bolí. Odpoledne, když jsem šla s mamkou do obchodu, tak jsem si málem rozbila hubu na schodech a pichlo mě v koleni, takže taky skvělý. Nenávidím úterý. To jsou vždy dny na ho.no.
Zítra má můj kocourek Kiki dvouroční výročí úmrtí a Bělinka tři a půl roku. Ten čas tolik letí. Jsem z toho zase docela v prdeli... Asi i proto mám tento týden náladu na nic. Zítra půjdeme s mamkou na zahrádku jim zapálit aspoň svíčku a zavzpomínat.
Někdy si přeji se odstěhovat. Aspoň na rok vypadnout z celé posrané ČR. Najít si někde práci v cizině a zmizet. Mám toho co se děje kolem mě plný zuby. Potřebovala bych nějak nakopnout, vidět něco pozitivního a ne jen samá negativa. Necítít se pořád tak mizerně...

Fuck what you think about me...

Takový to, když se vám zítra nikam nechce...

19. listopadu 2017 v 21:10 | Janet |  Deník
Více avatarů ke staženíZítra už zase do práce. Proč to volno vždy tak rychle uteče? Vůbec se mi to nelíbí. :D Nejhorší je pro mě ta vidina, že až do Vánoc žádné volno není. Někomu by se mohlo zdát, že pět týdnů vydržet je pohoda. Ale ono ne. A ta představa, že toho bude před vánočními svátky v práci hodně, všichni budou otrávení a protivní na sebe, mi taky moc nepřidává.
V sobotu jsem byla s mamkou v tom Km na nákupech. Koupila jsem příteli dva dárky, tak snad se mu budou líbit. V lednu má dokonce narozeniny, takže budu zase vymýšlet nějaký dárek, ach jo. :D Já jsem si koupila detektivní knihu. Jsem zvědavá jaká bude. Malé od sestřenky jsme koupili v hračkářství panenku Barbie. Nevěřila bych, že jsou teď pro děti tak krásné hračky. Hned bych se vrátila do dětství a hrála si. :D Vyhlédla jsem si i dvoje krásné šaty, tak snad si jedny z nich koupím. Jedny byly černé a byly na nich malé bílé kotvy a druhé byly černé, celé krajkové. Večer jsem šla k příteli a měli jsme kecací náladu. Bylo to fajn. Dali jsme si i růžové víno, které mám fakt ráda, takže to byl příjemný večer. No moc jsme se sice nevyspali, protože jsme usnuli až kolem druhé hodiny ráno. :D
Dnes jsem se už spíš připravovala na zítřek do té pakárny. Vůbec se mi tam nechce. Pro dnešek už končím.
Mějte se hezky,


Tři dny volna = klid

17. listopadu 2017 v 21:00 | Janet |  Deník
Miluji klidné dny, kdy nic nemusím. Doslova si je užívám. Jsem ráda, že máme někteří z nás tento týden prodelšený víkend o jeden den. Potřebovala bych volno aspoň týden, abych se trochu posbírala a odpočinula. Včera jsem po práci uklízela a věnovala se sobě. Předvečerem jsem šla k příteli a přespala u něj. Jsem ráda, že jsme si pořádně promluvili a nějak se snažíme o to, aby to mezi námi klapalo. Já jsem sice ta pesimistka a on docela optimista, ale snažím se naučit vidět na našem vztahu ty pěkné věci a nezaobírat se těmi špatnými. Snažím se i vytěsnit z hlavy špatné vzpomínky z minulosti. Možná jestli se někdy rozhodnu, napíši o nich, ale zatím se na to moc necítím. Nejvíc mě štve, že si strašně beru k srdci věci, které třeba ani ten člověk nemyslí vážně. Moc doufám, že se to odnaučím. Dnes jsem se jenom věnovala kočenám a hledala různé věci na internetu.
Zítra ráno jedu s mamkou do Km nakupovat. Jdeme se podívat na oblečení, do Lidlu a do Jysku. Mám v plánu dokoupit dárek příteli a vánoční dárky budu mít vyřešené, za což jsem doopravdy ráda. Nenávidím vymýšlení dárků. Je to strašně složité každý rok něco vymyslet. A u přítele to mám o to horší, že teprve budeme spolu tři měsíce, takže pořádně netuším co mu udělá radost. No snad i to co vymyslím se mu bude aspoň trochu líbit.
Jinak ještě nevím co budu zítra dělat. Mám v plánu si chvilku zahrát The Sims 4, protože jsem si koupila dodatek Psi a kočky a pořádně jsem jej ještě neměla čas prozkoumat. Jsem zvědavá jak malé dítě, jelikož co jsem zatím měla možnost číst, vypadá dodatek zajímavě. Možná udělám i recenzi. Uvidím, jestli se ještě zítra vyskytnou nějaké další plány a jestli ne, budu jenom doma. A co Vy, plánujete něco na víkend? Zatím ahoj, Vaše

Miluji tu skupinu,hlavně tento song...:

Kreslím 01

17. listopadu 2017 v 19:02 | Janet |  Fotím, tvořím, kreslím
Rozhodla jsem se podělit s Vámi o některé své ,,kreslící výtvory´´. Většinou kreslím, když jsem naštvaná, či když mám špatnou náladu, potřebuji ze sebe dostat emoce a nemám chuť na psaní. Občas si kreslím i z nudy. Není to zrovna nic moc, ale holt nejsem žádná malířka a smířila jsem se s tím, že lepší už to nebude. :D Jde mi především o to, abych se já uklidnila a ne jestli se to bude někomu líbit. :D Nejčastěji kreslím propiskou a tématy jsou spíše zvířata a auta.

Pokus o auto. :D Vlastně už ani nevím, co to bylo za značku a podle které fotky jsem to kreslila. Už to pár let stará kresba je. :D

Více v C.Č.

Mé první tetování

9. listopadu 2017 v 20:46 | Janet |  Deník
Vždy se mi tetování líbilo, ale jako mladší by mě nenapadlo, že i já budu ta s kérkou. Obdivuji lidi, kteří ví co pro ně jejich kérka znamená a má pro ně význam. Můj nynější přítel má docela hodně tetování, ale líbí se mi to na něm. Netvrdím ale, že jsem kluka s tetováním nikdy nechtěla. :D No určité věci v životě člověk neovlivní a jdou nějak mimo kontrolu. :D
No zpět k mému prvnímu tetování. Jelikož miluji kočky a tři co jsem měla, už jsou v nebi, rozhodla jsem se pro kočku s křídly. Dlouho jsem měla tento nápad v hlavě. Kámoška začala tetovat a na začátečníka je vážně šikovná. Takže mi udělala návrh a když přijela k nám do města, vrhli jsme se do akce. :D Kočena má u nouhou dvě růže a chci si k ní nechat ještě udělat tři hvězdičky, za každou číču jednu. Vím, že spousta lidí to bude brát za ujetý nápad, ale já to tak chci, protože budu vědět, že je mám pořád s sebou, i když už se mnou vlastně nejsou...
Tetování mám na stehně a je cca 16cm dlouhé, takže mi zakrývá skoro celé stehno. :D Pro mě je nejdůležitější, že mi zakrývá jizvu po dvou stezích, když jsem se minulý rok v červenci pořezala o pilku v práci a hodně mi jizva vadila. Kočičí anděl ještě není dokončený, budou se mu dodělávat křídla, růže a ty hvězdičky, ale já už teď jsem velmi spokojená. Samozřejmě, že mám ještě i další nápady, co a kam bych chtěla vytetovat, ale přeci jen to není levná záležitost, takže uvidím, na co se mi podaří našetřit. :D
Tady je:



Člověk míní, život mění...

5. listopadu 2017 v 12:07 | Janet |  Deník
Svůj slib ohledně psaní na blog jsem absolutně nedodržela. Mrzí mě to a to vážně. Mám pocit, že Více avatarů ke staženívždy, když se rozhodnu, že budu psát pravidelněji na blog, tak se mi v životě obrátí spousta věcí naruby. Já potom samozřejmě mám co dělat, abych se zvládla poprat se životem a bohužel ne ještě psát články sem.
V práci je to pořád stejně na nic a pořád mě stejně nic nebaví. Nevím jestli mám nějakou podzimní depku, či co. S panem A. už přes dva měsíce nejsem. Neuměl dodržet co bylo domluvené a stále byli pro něj důležitější kamarádi, než já. Naštěstí mě náš rozchod ani nějak nebolel, protože nebylo proč. Našla jsem si jiného přítele, říkejme mu pan M., i když mám obavy, že jsem se vrhla moc brzy do dalšího vztahu. První měsíc a půl to byla pohoda, ale od minulého týdne nám to skřípe. Mně už se zase honí hlavou myšlenky, jestli mi ten vztah stojí vůbec za ty nervy. :/ Mám pocit, že když jsem sama jsem více v pohodě a nejsem tolik ve stresu. Nejhorší je, že mi stačí i jen blbé slovo a dokážu se urazit, či mě to zamrzí natolik, že přemýšlím, co vlastně k tomu člověku cítím. Ach jo, to jsem se musela vážně narodit ve znamení raka? :D
Nechápu proč musím být taková cíťa. Myslím, že se začnu věnovat doopravdy víc blogu, než přemýšlení nad svým životem a hlavně lidmi. Stejně to k ničemu nevede a akorát se nase.u.
Nemám ráda, ne lépe řečeno nenávidím, když si svůj život snažím aspoň trochu plánovat a vždy to dopadne tak, že mi nevyjde vůbec nic a ještě je to většinou úplně jinak, než potřebuji. Omlouvám se, jestli vás mé kecy štvaly, ale já jsem se prostě potřebovala vypsat. Aspoň jsem teď o něco klidnější a půjdu připravit nějaký článek. A jak se daří Vám? Doufám, že lépe. Snad brzy u dalšího článku, Vaše